►(We)◄ ↕(A)nime↕ ↓(K)ontajner↑ ↔(Vi)dea↔ !(P)ostavy!♫ (S)tories♫ ♥(S)B♥ ↨ Na Přání↨

Artikles::1.kapitola k Bleach story!

NS, 19.kapča ♥(dala jsem limit 12.komentů!)


Všechna SB povinně vyplnit(krom Namiky, Chackry, Rypo, Gugy2.....plostě tech co jsem tam napsala...to jsou všechno vyjimky!limit je 7dní→týden a hodiny už nechci počítat XD



Sen..., 1.kapitolka.....

29. září 2008 v 17:48 | Nele-chan/Tokiko-chan |  Pirates of Konoha
1.kapitolka!

Procházím se po lodi.Plujeme někam, ale já ani už nevím kam.Možná domů, do Konohy.Často jezdím takhle s mým otcem, protože je to guvernér.Nudím se a proto začnu zpívat nějakou písni.Kdybych jen věděla, že je pirátská, tak bych jí asi nikdy nezpívala.Ale to já nevěděla a proto jsem si zpívala a procházela se po lodi.Najednou mě někdo chytl za rameno.Leknutím jsem ztuhla, ale pak jsem se otočila.Spatřila jsem Sasukeho.Uchichu Sasukeho, který pořád pil rum a byl věčně pořád ožralý. ,,Tohle, slečinko, co zpíváte, je pirátská písen.Je zajímavý, jak jste se jí naučila, ale to mě ted nezajímá.Zazpívala jste sice kousek, ale jedno ted vím:piráti jsou, nebo budou nablízku."varoval mě Sasuke. Zarazila jsme se a vyděšeně se na něj dívala. ,,Ale no tak pane Uchicho, nestrašte prosím takhle mojí dceru."vložil se do toho můj otec. ,,Říkám jenom čistou pravdu."hájil se Sasuke. ,,Nevěřím Vám a moje dcera už vůbec ne.Všechno to jsou jenom bláboly."vykřikl na něj můj otec. ,,Jak myslíte pane.Ale já si myslím své a myslím, že slečna Tokiko určitě taky."řekl na to jen Sasuke a naposledy se na mě podíval. Měla jsem velmi divný pocit, který jsem ještě nikdy neměla. ,,A ženská na palubě taky přináší smůlu i když je to mezitím pulec."zamumlal něco takového Sasuke a pak už jsme ho neslyšela. Procházela jsem se dál po palubě, ale písen jsem už nezpívala.Sasukeho slova na mě zřejmě zapůsobily.Podívala jsem se na moře.Plavaly tam různé věci a mě to docela i zaujalo.Na vlnách se plavil například deštník a já ho sledovala.Moc se mi to líbilo.A pak jsem ho uviděla!Byl to chlapec, v mém věku a skoro ani nedýchal.Měl černé vlas,y ale barvu jeho očí jsem neviděla, protože je měl zavřené. ,,Tam!Na moři je nějaký chlapec!"zakřičela jsme pohotově a ukázala na místo, kde byl chlapec, a ležel na nějakém voru. Všichni ke mně přiběhli, kromě Sasukeho, který se díval úlně někam jinam. ,,Piráti.Zaútočili na obchdní lod a tenhle chlapec to přežil.Já říkal, že ta písen přináší smůlu."řekl Sasuke. Otočila jsme se na něj jenom já.Podívala jsme se jeho směrem, kam se díval a uviděla jsme nějaké trosky lodi.Hořící lodi. ,,Námořníci!Plujte ve člunech a zjistěte, zda to ještě někdo přežil.A hlavně zachrante toho chlapce.Může nám říct cenné informace."zavelel nějaký kapitán, já sama jsem ani nevěděla kdo to je, natož abych si ještě pamatovala jméno a pak see námořníci rozeběhli. ,,Tokiko, chci abys byla tady na lodi a nikam nechodila a ani neskákala."přikázal mi to můj otec. Zmohla jsme se jenom na kývnutí.Pak otec někam odešel, zřejmě za kapitánem.Za chvíli přinesli toho chlapce.Položili ho na podlahu lodi. ,,Tokiko, postarej se prosím o toho chlapce."požádal mě o to někdo, nejspíš můj otec, ale já moc nevnímala a už jsem si sedla k chlapci, který ležel na podlaze lodi. Náhle mojí pozornost upoutal nějaký medailonek.Odhrnula jsme mu ještě vlasy z očí a šáhla po medailonu.Opatrně jsme mu ho sundala z krku a pozorněji jsem se na něj zadívala.Byl to pirátský medailonek! ,,Ty jsi pirát!"zašeptala jsem. Náhle chlapec s sebou cukl a otevřel oči.Byly bílé. ,,K-k-kde t-to...."chtěl se na něco zeptat, ale já ho přerušila.,,Jsi v bezpečí.Už je to v pořádku.Jak se jmenuješ?" ,,J-jmenuji se N-neji."vysoukal ze sebe těžce Neji. ,,Já se jmenuji Tokiko a postráme se o tebe a i můj otec."představila jsme se. ,,T-těší mě."vypravil ze sebe Neji a omdlel. V ruce jsme měla pořád ještě ten medailonek. ,,Tokiko, zjistila jsi něco?"zeptal se mě otec, já si rychle stoupla a medailonek jsem si schovala do kapsy. ,,A-ano jmenuje se Neji."zaváhala jsem na chvíli. ,,To je vše?"užasl nad tím otec. ,,Ano, protože potom už omdlel."přikývla jsem. ,,Dobře, odneseme ho do tvé kajuty."rozhodl se můj otec. Námořníci vzali Nejiho a odnesli ho do kajuty.Potom jsem se nenápadně vytratila, abych se mohla znova podívat na ten medailonek.Palcem jsem po něm přejela a něco mě přimělo, abych se podívala znova na moře.Ztuhla jsem, když jsme se tam podívala.Viděla jsme pirátskou lod......! S trhnutím jsem vyskočila z postele. ,,Ten sen.Jako kdybych jsem ho prožívala."pomyslela jsem si. ,,Musím najít ten medailonek."napadlo mě, vyskočila jsme z postele a rozeběhla jsem se k šuplíku. Začala jsme všechno zběsile vyhazovat, až jsem ho konečně našla.Podívala jsem se do zrcadla a nasadila si ten medailon.Nijak se nezměnil, vypadal pořád stejně, snad jen, že ne něm byl prach.Náhle se rozrazili dveře a dovnitř vstoupil Jiriaii i se služkou Sakurou. ,,Dobrý ráno, dcero, doufám, že jsi se pekně vyspala, protože jsme ti něco přivezl."pozdravil mě těmito slovy otec. ,,Dobré ráno, vyspala jsme se dobře a jsem i zvědavá, co jsi mi přivezl."odpověděla jsem. ,,Přivezl jsme ti šaty z Paříže."oznámil mi otec a podal mi krabici. Šaty byly fialové a velmi se mi líbilo, což bylo divné, protože já moc šaty nenosila a neměla ráda. ,,Jsou nádherné, děkuji moc, i když víš, že jsi mi to nemusel koupit."poděkovala jsem mu. ,,Jsem rád, že jsme ti udělal radost.A Sakura ti je pomůže obléknout a ty si je vezmeš na tu slavnost."snil dál otec. To už jsem byla za stěnou a Sakura mi pomáhala do šatů. ,,Na jakou slavnost?"zeptala jsem se ho. ,,Sai byl povýšen na komodora."odpověděl mi na to otec. ,,Gratuluju."poznamenala jsem a zasyčela.Sakura mi to až moc hodně utáhla. ,,Sai by si tě moc rád vzal za ženu....."řekl něco otec, ale já ho moc neposlouchala. Sai se mi nelíbil.Konečně jsem byla hotová a vyšla jsem. Otec se na mě podíval a řekl:,,Tokiko, vypadáš úplně nádherně." Usmála jsem se na něj.Někdo zaklepal na dveře. ,,Dále."vyzvala jsem někoho, nejspíše sluhu. ,,Pane, je tady ten kovář Neji."oslovil komorník mého otce. ,,Dobře vyřidte mu, že za chvíli přijdu a ty Tokiko, podíval se na mě, ,,až budeš moct tak přijd také dolů.Pojedeme rovnou na tu slavnost."řekl můj otec. Kývla jsem na znamení souhlasu.Otec mezitím vyšel z mého pokoje. ,,Velmi Vám to sluší, lady."otočila se na mě Sakura. ,,Sakuro, už několikrát jsem ti říkala, at mi takto neříkáš.Jmenuji se Tokiko."opravila jem jí. ,,Prominte, slečno Tokiko."omluvila se mi Sakura. ,,Jenom jsem si povzdychla. ,,Tohle nemá cenu."pomyslela jsem si a odešla z mého pokoje. Sakura mě následovala a pak se odloučila. ,,Dobré ráno, pane."pozdravil Neji, takto mého otce. ,,Dobré ráni i Vám, Neji."oplatil mu to otec. ,,Přinesl jsem Vám, ten meč.Můj mist na něm velmi dlouho pracoval."předal mu Neji meč pro komodora, Saie. ,,Dobře.Poděkuj mu za mě, prosím.A vyříd mu, že i Sai bude určitě hodně nadšený."poslal po něm vzkaz můj otec. Neji se na chvilku zarazil a pomyslel si:,,Jistě, sice jsme ten meč dělal já sám a můj mistr mezitím spal a pil rum, vyřídím mu to." V ten moment jsem se tam objevila já.Tedy šla jsem ještě po schodech.Neji si mě všiml.Usmála jsem se. ,,Tokiko, to už jsi tak brzy sešla dolů?"podivil se nad tím otec. Kývla jsem. ,,Vypadáte nádherně, slečno."uklonil se nade mnou Neji. ,,Neji!Dneska se mi zdál sen o nás dvou."vykřikla jsem nadšeně. ,,O nás dvou?"podivil se Neji. ,,Ano, jak jsme se potkali."přikývla jsem. ,,I já si na to pamatuju, ale jen matně, slečno."dodal Neji to oslovení, které jsem tolik nenáviděla. To už jsem sešla ze schodů a byla u nich. ,,Neji!Už několikrát jsem ti říkala, at mi říkáš Tokiko!"okřikla jsem ho káravě. ,,Jistě, slečno."řekl to samý zase Neji. ,,Panebože.To už je tolik hodin?Tokiko, honem už musíme."vložil se do toho můj otec. ,,Tak sbohem pane Neji."zašklebila jsme se nad tím a už jsem vyšla ven ze sídla a potom nasedla do kočárou. Neji vyšel taky z mého domu a podíval se, jak kočár odjíždí. ,,Zatím sbohem....,Tokiko."zašeptal skoro neslyšně. Naruto stál ve své malé lodce a díval se na blížící se přístav.Podíval se dolů.Už zase sem začalo téct, ale díra byla už moc velká a tak vzal Naruto do ruky kýbl a začal nabírat vodu a pak jí zase vyhazovat. Proplul nad skálami, a Naruta upozornila cedula na níž stálo:,,Piráti pozor!" a viselo tam několik lidských koster. Naruto si sundal kloubouk z hlavy a přitiskl si ho k hrudi. ,,Mír s váma, hoši."poznamenal a už plul dál. Přístav už byl blíže.Naruto odhodil kýbl někam pryč, vylez co nejvýše a čekal až dopluje k přístavu a vystoupí z téhle kocábky.Čím blíže se blížil k přístavu, tím se začala lodka potápět.Ale vyšlo to přesně tak, že když se lodka dotkla mořského dna, tak Naruto vystoupil na molo.A tím vše začalo.......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 guga2-SB♥ guga2-SB♥ | Web | 29. září 2008 v 19:35 | Reagovat

to je pěkné.. jo chi pochválit moooc tvůj blog. je hrooozně pěkný!!!!! Strášně se ti povedl!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama